Ve vyspělých zemích se věnuje projektování nemocnic velká péče. V mezinárodní unii architektů (UIA) dokonce vznikl odbor PHG (Public Health Group), který se věnuje výhradně problematice nemocnic. Příslušný obor se jmenuje „Hospital Design“, o kterém si u nás můžeme jen nechat zdát.
Projektování nemocnic patří (vedle atomových elektráren) k těm nejtěžším tématům. Ne nadarmo jsou v honorářovém řádu komory architektů uvedeny v nejobtížnějším pátém pásmu. Obtížnost je dána právě objemem komplikované technologie – jen namátkou: složité systémy ochrany před nebezpečným zářením, bezpečnostní problematika se zdroji a rozvody medicinálních plynů, velmi přísná protipožární opatření (snížená pohyblivost pacientů), náročné elektroinstalace (oddělovací trafa, Faradayovy klece apod.), náhradní zdroje (dieselagregáty, které ale musí být nehlučné), velké nároky na čistotu prostředí a z nich vyplývající komplikovaná klimatizace (větrání, chlazení, vlhčení), zvlášť přísné předpisy pro vodovodní instalace (zajištění rozvodů proti šíření bakteriálních rizik), speciální problematika biologického odpadu, monitoring pacientů, vnitřní telekomunikační systémy, zabezpečovací zařízení (speciálně pro farmaceutické výrobky) atd.
Možná ještě důležitější je navrhnout optimální provoz. Jednotlivé provozní cesty nesmí být příliš dlouhé, některé se nesmí křížit, některé se nesmí ani potkat. Jde o provoz ambulantních a hospitalizovaných pacientů, návštěv, zaměstnanců, léků a léčebných prostředků, stravy, odpadu z úklidu, biologického odpadu, použitého a čistého prádla, zesnulých nebo lůžek z centrální přípravny. Důležité je rovněž navrhnout optimální návaznost ambulantních a hospitalizovaných pacientů na společné vyšetřovací a léčebné složky.
Významnou roli hrají také vzájemné vazby mezi medicínskými obory.
Jednoduché není ani splnit požadavky hygieny na omyvatelnost povrchů, na podmínky denního i umělého osvětlení, hlukovou hladinu, čistotu prostředí (klimatizace, operační sály, prostředí pro pacienty se sníženou imunitou), omezení rizik zranění pacientů (ostré hrany, radiátory) atd.
Rád bych se ještě zmínil o trendech, které se kolem nemocnic vyskytují.
Řada západních prognostiků věštila zánik nemocnic v jednadvacátém století. Zásadní skepse a úvahy o přežití nemocnic v dnešní podobě je primárně ekonomická. Dražší technologie, širší spektrum úspěšné léčby dříve nevyléčitelných onemocnění, stárnutí populace, zvyšující se požadavky na standard hospitalizace a soukromí pacienta vytvořily z nemocnic těžko ufinancovatelné požírače peněz.
Otázky budoucnosti nemocnic
Musí pacient opravdu ležet v nemocnici, aby byl byť složitě vyšetřován? Vždyť je tu telemedicína!
Rozmach informačních technologií znamená i v medicíně nové přístupy. Výsledky všech vyšetření (zobrazovací metody, laboratoř, endoskopie atd.) mohou být v digitální formě, propojení v síti umožňuje víceoborové konzultace bez účasti pacienta, pacient může být sledován i doma a být přes internet napojen na telemedicínskou centrálu.
Bude se ještě klasicky operovat?
Rozmach neinvazivní chirurgie naznačoval, že se časem klasické operační sály změní v méně náročné prostory. Tento trend pokračuje, ale stejně si myslím, že klasické operační sály budou žít dál.
Musí velká nemocnice opravdu řešit i velmi banální případy a často suplovat sociální péči? Ne. Dnes žije trend akutních nemocnic, banální věci řešit ambulantně nebo na odděleních jednodenní hospitalizace a sociální péči směřovat do příslušných míst. Centralizací urgentních příjmů se ušetří personál i vybavení. Na to máme hezké české slovo emergence. Vznikl trend „humanizace nemocnic“ – tj. větší komfort pro pacienta, ale i možnost zajít si do restaurace, nakoupit to, co potřebuje, jít na poštu, na výstavu. To by v moderní nemocnici nemělo chybět, ale hlavně: nemocnice musí zmíněné služby nabízet i svému okolí. V neposlední řadě si může takto nemocnice poněkud zlepšit svou ekonomickou situaci.
Vždyť pacient je zákazník! A některý si za kvalitu rád připlatí. Tak se objevil trend „Patient Focussed Hospital“, s důrazem na soukromí pacienta, objevil se termín nadstandard i s nabídkou dalších nezdravotnických služeb. Myslím, že tento trend se u nás ujal. Zdůrazňuje se i potřeba duchovního zázemí pro pacienty, je dobré zřizovat meditační místnosti nebo ekumenické kaple apod.
Musí být pacient v nemocnici tak dlouho? Ke světovým trendům patří neustálé snižování doby hospitalizace. Četné klinické výzkumy ukázaly, že i prostředí v nemocnici ovlivňuje léčbu, jinými slovy pacienti v krásném a optimisticky působícím prostředí jsou dřív zdraví a rychleji se jim hojí rány.
S tím vším se musí projekční tým vypořádat, bez toho by stavba neprošla kolaudací a ani lékaři a sestry by nebyli spokojeni. Z druhé strany jsou projektanti neustále stresováni palbou investora, že odhad investičních nákladů nesmí být v žádném případě překročen. A architekt, jakoby navíc a často nepochopen uživatelem, se snaží i o splnění onoho nadstavbového atributu – o krásu, o příjemné a estetické interiéry, o optimistické vyznění prostředí pro nemocné lidi. A přesto – v některých případech nová nemocnice zvýšila prestiž města a stala se jeho pýchou.
Věřím, že většina investorů si je vědoma výše uvedených úskalí, nicméně není na škodu, kdyby si to při zadávání projektu trochu zopakovali.
(Hospital in, autor: Ing. arch. Jan Líman, 27.11.2015)
